Učím sedmým rokem. Upřímně jsem si myslela, že 5 let učení bude stačit, člověk by pak na sobě mohl pozorovat menší "pracovní deformace"...Jednoduše by se z vás mohla stát klasická úča - taková ta uječená, věčně napružená..každý z vás si možná na jednu takovou z dob svých studií vzpomene. Co myslím těmi deformacemi? Když tak sedíte s bandou stejně starých lidí někde v příjemné kavárně a přistihnete se, že máte silné nutkání říct tomu dospělému člověku u vedlejšího stolu, aby se proboha na té židličce nehoupal.....Slavíte silvestra s partou známých na chatě a těsně před půlnocí si zjednáte ticho a prohlásíte, ať ten, kdo se chce jít podívat do nedaleké vesnice na ohňostroj, zvedne ruku, pak si je v klidu přepočítáte a jste spokojena...lidé přemoženi překvapením reagují, opravdu se přihlásí a vám až pak za nějakou dobu dojde, že tohle je přece jasný příznak, tohle přeci dělají "pančelky".
Být učitel je diagnóza. Pokud učíte, nejde odpárat, pokud učíte rádi, ani se o odpárání nesnažíte. Dočtete se v chytrých lejstrech, že být učitelem je poslání, že učitel vychovává a blabla...Opravdu každý? I ten, pro kterého se učení rovná práce?
Jak na vaši práci pohlížejí studenti? Pro některé je chození do školy opruz, pro některé nutnost, pro některé zábava...Učitel je prudí, někdy je sranda, někdy je to zajímavé, někdy tuší, že tohle se jim jednou bude hodit..Student vám naslibuje hory doly, sem tam něco dodrží, abyste byli spokojeni, někdy to zaskřípe, ale jede se dál, je to prostě jen článek v rámci vaší práce, třeba i nutné zlo, se kterým se musíte potýkat...Když berete učení jako práci, je tohle přeci normální. V každé práci narazíte na něco, co vám nevyhovuje, ale v rámci klidu na pracovišti nad tím raději moc nepřemýšlíte a proplouváte..
Poznají na vás studenti, že vám na nich záleží? Dají vám to najevo? Když se mě někdo zeptá, co dělám a já mu prozradím, že učím, většinou se ozve: "Hele a co studenti, to musí bejt strašný, ne? Ti co si teď dovolí, no já bych teda nechtěl." Ale já chci. Studenti nejsou ani horší ani lepší než bývávali, nejsou jiní, jsou to pořád studenti a povětšinou se k vám budou chovat tak, jako vy k nim. Takže ještě jednou, poznají na vás studenti, že pro vás nejsou jen prací, že vám na nich záleží? Po sedmi letech ve školství stále pevně věřím, že ano.
Žádné komentáře:
Okomentovat